Historie hradu

Právě se chystáte nahlédnout do historie místa, které příroda utvářela po miliony a miliony let  až k jeho dokonalosti. Nahlédnete do historie místa, kde bělokarpatský masiv blahosklonně  propustil říčku Vláru úzkým průsmykem aby mohla odvádět vodu jako životodárnou tekutinu  z tepajícího srdce jihovýchodního Valašska dále na východ. Poznáte historii místa, kde silný a hrdý valašský lid přes staletí útrap a strádání byl a jest pevně připoután ke kamenité hroudě, ke svému kraji.

Tož vitajte na jihovýchodě Valašska, vitajte v Brumově - Bylnici, vitajte na hradě Brumově

Dějiny místa

Nejstarší známé osídlení oblasti Vlárského průsmyku pochází ze starší doby kamenné. Výzkum v lokalitě Nemšová, při vyústění Vlárského průsmyku na Slovensku, přinesl důkazy osídlení už někde v době zhruba mezi 30 000 až 20 000 let př. n. l. Na přelomu doby bronzové a železné se osídlení posouvá do vyšších poloh průsmyku. Známe žárové pohřebiště v katastru dnešní obce Sidonie a další mezi Brumovem-Bylnicí a Štítnou nad Vláří. Asi jedno sto let př. n. l. bylo zřejmě  na hradním návrší zbudováno dřevěné hradiště lidu Púchovské kultury, což potvrzují nálezy keramiky a zlatých mincí.

Nejstarší dějiny hradu

Hrad Brumov plnil od počátku svého vzniku významnou strážní, obrannou a sídelní funkci při vstupu do Vlárského průsmyku, který byl odedávna přirozenou spojnicí mezi Povážím a Pomoravím. Byl zbudován na JV výběžku vrcholového hřbetu s místním názvem Židáky v místě, pod nímž několik údolních průchodů postupně ústí do strategicky důležitého Vlárského průsmyku.

Samotné dějiny hradu zjišťovány jsou obtížně z důvodu ztráty vlastního archivu  v 18. a 19. století a vycházejí z poznatků archivů jiných a z archeologického průzkumu.

Předpokládá se, že předchůdcem hradu byla dřevěná ostrožna z 12. století. Samotné založení hradu se datuje podle dostupných poznatků někde do let 1210 – 1220 markrabětem Vladislavem Jindřichem za vlády Přemysla Otakara I. v pozdně románském slohu. Stavbě nejspíše vévodila mohutná hranolová věž a součástí byla asi i honosná hradní kaple, což dokládají nálezy bohaté architektonické výzdoby jako tympanon, hlavice portálu a jiné. Brumov patří k nové síti zeměpanských hradů a stává se správním, vojenským a soudním centrem jedné z nově vznikajících oblastí, tzv. provincií.

První písemná zmínka pochází z opavské listiny datované rokem 1224, kde je jmenován Svěslav, purkrabí na Brumově. V roce 1255 je v královské listině pro klášter tišnovský jmenován mezi svědky Smil, purkrabí na Brumově, který patřil k rodu pánů z Kunštátu. Jeho bratři byli královskými správci na Veveří a na Znojmě. Smil sám zbudoval hrad Střílky a po dva roky ( 1255, 1256 ) působil i na Přerově. R. 1261 založil vizovický klášter Rosa Mariae zvaný též po zakladateli Smilheim. V roce 1273 čteme jeho jméno naposled.

Další zmínku nacházíme až v roce 1294, kdy král Václav II. předává hrad do správy Oldřicha z Hradce, jihočeského velmože z rodu Vítkovců. Tento získává pravomoce správní, soudní i vojenské široce přesahující brumovské panství. Oldřich zároveň získává např. i celnici Lipník. Naposledy je na Brumově jmenován roku 1303 (umírá až v roce 1312).

 Bernard z Cimburka, páni Forgácsové

  páni Illészházyové, páni Kavkové z Říčan

 páni Trčkové z Lípy, Smil z Brumova

 páni Meziříčtí  z Lomnice, Oldřich z Hradce

kreslil: M. Pinďák

Hrad od 14. století do počátku 19.století

Na počátku 14. století je hrad obtěžován vojenskými vpády Matúše Čáka Trenčanského na jihovýchodní Moravu. Byl snad i vážněji poškozen ( asi 1314 ) . Konec řádění uherského šlechtice učinil v bitvě u Holíče mladý král Jan Lucemburský.

19. dubna 1342 nechává zhotovit na Brumově listiny o koupi Zahlinic osobně markrabě Karel, hrad tituluje jako královský. Roku 1409 letmá zmínka připomínající brumovského purkrabího Jana z Popůvek. V říjnu 1421 datuje listiny na hradě Zikmund Lucemburský, který obsazuje hrady východní Moravy uherskými správci. Roku 1424 hrad získává Boček ml. z Kunštátu, přívrženec husitů. Roku 1425 je už ale hrad opět v Zikmundově moci a roku 1426 jej předává své manželce Barboře Celjské. Ta v listině z roku 1432 odměňuje Pankráce ze Svatého Mikuláše za kastelánství na Brumově a účast v boji proti husitům. Ten působí na hradě možná až někde do roku 1440.

1441 – 1468 – páni z Cimburka

1441 – 1445 působí  na hradě Jan Balšan z Cimburka. V letech 1445 – 1461 jej získává syn Jana Balšana – Bernard z Cimburka, který využívá dobře opevněné a vyzbrojené sídlo k výpadům do Uher a okolních panství. Od roku 1461 do roku 1463 působí na hradě Bernartův strýc  Miroslav z Cimburka. Roku 1464 získává hrad do držby prasynovec Miroslava , Jan Jičínský z Cimburka. Ten hrad ztrácí, neznámo jak, na počátku uherského vpádu Matyáše Korvína na Moravu kolem roku 1468.

1474 – 1515 - páni Podmaničtí z Podmanína

Od roku 1474 do roku 1488 získává hrad do užívání Ladislav Podmanický z Podmanína od Matyáše Korvína za služby v česko – uherské válce. Stal se královským hejtmanem  pro Moravu ale na Brumově se příliš nezdržoval. Roku 1490 přebírá správu Brumova vdova po Ladislavu Elena Podmanická. Od roku 1498 vystupují jako držitelé hradu bratři Michal a Štěpán Podmaničtí. 7. května 1502 vyplatili hrad od Jana z Lomnice což potvrdil král   Vladislav II. zápisem do zemských desek 7. prosince 1503. Hrad přechází zhruba po 300 letech z královských do šlechtických rukou. Od roku 1511 do roku 1515 jsou spoluvlastníky hradu Štěpán Podmanický a Jiřík Tarczy z Torysy.

1515 – 1517 – Jiřík Tarczy z Torysy

Špatně hospodařil na zadluženém panství.

1518 – 1519 – Michal Podmanický

Vlastnil významný majetek v Uhrách, byl královským uherským komorníkem a velitelem tělesné stráže krále Ludvíka Jagelonského.

1519 – 1574 – páni z Lomnice

Od roku 1519 do roku 1533 vlastní hrad a panství zámožný starší šlechtic Jan z Lomnice. Má náhrobek v kostele sv. Václava v Brumově a taktéž předčasně zemřelá vnoučata Maruša a Jan. V letech 1533 – 1557 přestavuje Janův syn Adam z Lomnice hrad na dobře opevněné a honosné rodové sídlo. Roku 1559 přebírá správu majetku dcera Johanka, Adam trpí duševní chorobou. Roku 1565 dosáhl plnoletosti Adamův syn Jan z Lomnice a přebírá správu majetku. Po dosažení plnoletosti i druhého Adamova syna Jaroslava jsou rovnými spoluvlastníky v letech 1568 – 1572 Jan a Jaroslav z Lomnice. Po smrti Jaroslava přebírá roku 1572 správu sestra zemřelých, Magdaléna z Lomnice.

1574 – 1622 – páni Říčanští Kavkové z Říčan

Roku 1574 kupuje hrad a panství pan Zdeněk Říčanský Kavka z Říčan mající rodové kořeny v jižních Čechách a spojení s Rožmberky. Byl majitelem sousedních Vizovic a důvěrníkem Viléma z Rožmberka. Po Zdeňkově zavraždění u Zádveřic přebírá panství od roku 1582 do roku 1597 vdova po zemřelém, paní Johanka Trčková z Lípy. Po nárokování si Brumova Magdalenou z Lomnice a Emerichem Forgácsem získává hrad v letech 1599 – 1619 Jan Kavka. Roku 1604 vyplatil spolumajitele a stává se pánem Brumova. Roku 1619 zůstal na straně císaře proti moravským stavům a dočasně o hrad přichází, spravuje jej tzv. moravská direktiva do roku 1620. Roku 1621 už je pánem na hradě opět Jan Kavka. Vzápětí však hrad opanoval uherský vzbouřenec Kašpar Illéšházy a 23. září 1622 Jan Kavka hrad a panství prodává.

V 16. století a počátkem 17. století je východní Morava vystavována mnoha válečným konfliktům, řádění vzbouřenců a vpádům asijských nájezdníků. Držba brumovského panství byla proto zvláště obtížná a nebezpečná. V letech 1605 – 1606 vpadli na Moravu vzbouření uherští Bocskaiovci. V průběhu pustošící třicetileté války dochází v roce 1644 ke krvavému zlomení valašské rebelie, krajem protáhnou švédská vojska. V roce 1663 dochází ke vpádu Tatarů a Turků, Brumov je zpustošen a vypálen , udržel se jen hrad. V letech 1680 – 1683 povstalecké vojsko Tökölyho plení Brumov. Dochází ke vzpourám Valachů. A nakonec v letech 1703 – 1710 plení a drancují panství Rákoczyho uherští vzbouřenci – Kuruci. Hrad je ubráněn ale obyvatelstvo se 7 let schovává v okolních lesích. Po zavládnutí míru v roce 1710 byly všechny osady brumovského panství zcela zničeny.

1622 – 1626 – páni Apponyiové

Roku 1622 kupuje hrad a panství od Jana Kavky Pavel Apponyi a když roku 1624 umírá, odkazuje majetek bratru Petru Apponyi a ani ten si hrad dlouho neužívá. V testamentu ze 6. ledna 1626 odkazuje panství brumovské Mikuláši Forgácsovi z Gymeše a jeho ženě, spřízněné s Apponyiovými, Ester, rozené Bossányiové.

1626 – 1662 – Mikoláš a Ester Forgácsové z Gymeše

Mikoláš Forgács z Gymeše vlastní hrad a panství od roku 1626 až do své smrti roku 1635. byl významným uherským šlechticem – císařským radou a komorníkem, tekovským županem a nejvyšším polním lajtnantem v Horních Rakousích. Jeho sídlem v Uhrách byl hrad Levice. Roku 1635 přebírá vládu nad Brumovem vdova po Mikoláši, Ester Forgácsová. Působí na hradě až    do své smrti roku 1662. Protože jediný mužský dědic, František Forgács, je roku 1647 zavražděn, je panství a hrad po smrti Ester rozděleno na pět dílů všem dcerám. Evě, provdané za Emericha Erdödyho, Juditě, provdané za hraběte Jana Erasma Tattenbacha, Marii, provdané za hraběte Jiřího Iléešházyho, Žofii, provdané za hraběte Jiřího Frangepána z Trsacu a Ester.

Judita již roku 1661 prodává svůj podíl Ester. V této době činí hlavní rozhodnutí na panství Jiří Illésházy a Eva Erdödyová. Roku 1674 získávají část panství baroni Selbové. Roku 1676 získává část ostřihomský biskup Jiří Szelepcsényi a po něm roku 1689 baroni Podstatští. Roku 1684 umírá Marie Illészházyová a roku 1689 i její manžel Jiří. Tímto přestávají mít podíl na panství  a hradě Illéšházyové. Roku 1684 odchází z hradu Ester Forgácsová. V letech 1681 – 1684 získávají tři pětiny hradu a polovinu panství rytíři Bartodějští. 1. června 1695 odkoupil od Bartodějských většinu hradu a panství hrabě Volf Ondřej Orsini-Rosenberg. Roku 1709 získávají menší část Waldorfové.

Roku 1710, po ukončení kuruckých vpádů, ztrácí hrad vojenský a pevnostní význam.

V této době je panství rozděleno takto:

Orsini-Rosenbergové 41 %, Selbové 25 %, Waldorfové 18 %, Illészhazyové 16 %. Roku 1727 kupuje většinovou držbu od Orsini-Rosenbergů Josef Illésházy, mající velké statky v Uhrách, na východní Moravě a v Podunají.

Roku 1731 je panství rozděleno na tři části takto:

BRUMOV I ( Illészházyové ) – hrad Brumov, Klobouky, Lačnov, Pulčín, Lužná, Leskovec, Francova Lhota, Vlachovice, Újezd, Drnovce, Bylnice, Nedašov, Nedašov Lhota, Střelná, Mirošov, Smolina, Tichov, Polanka, Štítná, Popov, Jestřabí, Bohuslavice, Křekov, Lipina, Poteč, Vysoké Pole, Lidečko

BRUMOV II ( Waldorfové ) – Haluzice

BRUMOV III ( Selbové ) – Návojná

V letech 1766 – 1799 vlastní panství Jan Illésházy, obydluje domy v podhradí , hrad jako sídlo opouští a zůstávají tam jen panští úředníci. Roku 1760 hrad zachvátil první velký požár jest už jen nouzově opraven. V roce 1799 se stává majitelem Štěpán Illésházy. V roce 1820 zachvacuje hrad druhý ničivý požár a v roce 1827 se z něj stává ruina. Štěpán nechává hrad rozebírat na stavební kámen a v roce 1835 panství již jen s torzem hradu prodává. Sám dožívá bezdětný na majetcích v Uhrách. Tímto dočasně končí historie starého zeměpanského hradu.

Brumovské panství od 19. století do první poloviny 20. století

Roku 1835 kupuje panství bankéř baron Jiří Šimon Sina. Byl zámožný šlechtic. Měl majetky v Uhrách, Rakousku a na Moravě. Stal s zástupcem guvernéra rakouské národní banky a prezidentem rakouských státních drah. Roku 1856 dědí panství Sinův syn Šimon Jiří Sina. V letech 1870 – 1873 jsou zbytky hradního kamene využívány k výstavbě nových pivovarských sklepů. Po smrti Šimona Siny, roku 1876 získává panství Ifigenie de Castries, od níž v roce 1894 kupuje majetek schvechatský pivovarník Antonín Dreher. V roce 1921 je panství přepsáno na vnuka Oskara Antonína Drehera, který však ještě nezletilý umírá a tak vše roku 1926 přechází na snachu Antonína Drehera, Edeltrudu Dreherovou, podruhé provdánu jako hraběnku Kulmerovou a potřetí jako hraběnku Rainer-Harbachovou. Ta spravuje panství až do roku 1945, kdy je její majetek zkonfiskován a předán obci Brumov, později městu Brumov Bylnice.

Stavební vývoj hradu (kreslil: Miroslav Pinďák)

 13. století 

 14. století 

 17. století 

Použitá literatura:

• Z. Pokluda -  BRUMOV osudy hradu a jeho držitelů r. 2005
• J. Kohoutek – K nejstarším dějinám hradu Brumova r. 1982
• J. Kohoutek -  Hrady jihovýchodní Moravy r. 1995